Me and English

26. february 2017 at 15:12 |  English articles
Today I wanted to write something about information, technologies, world all around us, but in a last minute I decided to write about me. I shouldn't be just a nameless woman writing on the internet. I should be someone, maybe without a name, but not without a life. So this article will be about my way to English and other foreign languages.
It all started when I was three or four years old girl and I was enrolled to English lessons at my kindergarten. It's a quite long time ago when English was becoming being so popular and children were thought English at primary school from third grade. When I think about it, I was lucky person, that I started learning English so early. It hepled me understand the language and don't be mere translating machine with horrible pronunciation.
As time went on, I had to choose a primary school. Hopefully, I come to school, were English was thought from first grade. Teaching English was a modern thing and no one can thought English like a professional, but it gave me a lot of experience as the English teacher who was preparing me for language primary school (thank you!). It was hard for me, but I was accepted and enrolled to the language school from third grade. I had to work hard to understand what am I reading in English and how I should read English texts, because I've never read in this language before. It take me a year to be confident in English and right after that we started to learn another foreign language. I was probably fool, otherwise I don't know how to explain why I choose French.
 

Back to Czech: Aneb pro jednou česky

25. february 2017 at 19:45 |  Back to Czech
Já vím, já vím: Druhý článek a hned česky? To ti to tedy moc nevyšlo, že...?
Ale svůj blog nechci vést jen v angličtině, naopak chci, aby byl celý o angličtině. A k tomu se, dle mého názoru, váže i to, abych zaujala také ty, kteří anglicky neumí, či ještě nejsou tak zdatní.
V tomto článku bych chtěla promluvit o způsobu vyučování jazyků u nás v Česku.
Budu-li to brát podle školního vzdělávacího systému, budu mířit především na státní školy, protože úroveň soukromých škol se u nás diametrálně liší. Obecně se nejčastěji setkávám se studenty angličtiny, ale i ostatních jazyků, kteří sice mají výborně naučenou gramatiku (což znamená jedničky ve škole), ale jazyk neumí použít, a to ať už ústní či písemnou formou. Další typ studentů je ten, kteří pravidelně vyjíždějí do ciziny, kde jazyk aktivně používají minimálně k tomu, aby přežili. Pokud nejsou příliš zblblí ze školy, dají v takových chvílích přednost co nejplynulejší řeči, než tomu, jestli použili správný slovosled, "chytřejší" slovíčko nebo jiné drobnosti, na kterých učitelé na mnoha školách už od začátku až příliš lpí. A pak tu je ten typ studentů, kteří jazyk mají jako hobby a tak se mu i věnují. Obvykle se neučí jen gramatiku, nebo si nehlídají řeč tak, aby byla jako z učebnice, ale snaží se, aby jazyku co nejvíce porozuměli a dokázali se domluvit za všech okolností.
Do teď jsem mluvila o studentech, kteří jsou na úrovni max. B1, možná na cestě k B2, ti, kteří míří k vyšší úrovni už samozřejmě mají vysoké ambice, řeč i písemný projev se snaží trénovat a sami se opravovat, ale tito studenti už obvykle ví, že je rozdíl mezi mezinárodní konferencí a běžným hovorem a dle toho jazyk používají. Pravděpodobně mé přirovnání asi nebude příliš jasné, tak tedy ho vysvětlím. Na mezinárodní konferenci si řeč připravíme, projdeme, zkusíme si ji a pokusíme se vychytat chyby, kdežto v běžném hovoru používáme jazyk na mnohem nižší úrovni, mnohdy zapojíme slang a idiomy. Jde o to mezi těmito způsoby ústního projevu rozlišovat a volit dle toho nejen slova, ale i skladbu vět a různé gramatické vychytávky (mimochodem, mnohé z těchto "vychytávek" se nacházejí často jen v knihách a při použití je v běžné řeči byste pro rodilé mluvčí vypadali, jako kdybyste právě spadli z Marsu či vystoupili ze středověku).

V čem se ovšem stala chyba, že naši studenti nejsou schopni se, po obvykle 13 letech studia angličtiny, plynně domluvit v cizí zemi?
Děti jsou jako nepopsané listy papíru a je jen na nás, co do nich napíšeme. A právě v tom se nachází už první zádrhel. První setkání s angličtinou obvykle probíhá ve školce nebo škole v 1. třídě, děti se začínají učit pomalu slovíčka, mnohdy hravou formou, ale ještě je nedávají do vět. Učitelé na ději mluví celou dobu česky a vše jim překládají, ale to je zcela zbytečné. Bohatě by stačilo děti seznámit se základními frázemi, které mohou používat pro představení se, zeptání se, zda mohou jít na toaletu apod. Pak už by k celé výuce stačily jen vizuální pomůcky a trocha snahy. Ukážeme-li dítěti obrázek jablka a řekneme mu, že to je "apple", můžeme si být jistí, že to dítě pochopí. Je to více méně způsob, který jsem zažila já v mateřské škole při výuce angličtiny, kde se ovšem nepředpokládalo, že dítě už umí číst a zná tedy i písmena. Byla to velmi přirozená výuka angličtiny a přitom nebylo potřeba promluvit ani slovo česky.
Pak se tu ovšem vyskytuje další nešvar, a to je lpění na gramatice. Je potřeba, aby děti uměly složit správně jednoduchou větu, použít čas přítomný, minulý a průběhový (a pokud možno se to vše učit čistě v angličtině a ne v kombinaci s českým výkladem), je také důležité, aby to uměly použít i v ústním a psaném projevu. Podstatné ovšem je, aby dítě nebylo zastavováno pokaždé, když zapomene u 3. osoby čísla jednotného dodat ke slovesu "s", jinak se naruší plynulost a bude to velký prolém do budoucna. Není to tak, že bych tvrdila, ať není dítě přerušeno, když třikrát za sebou udělá stejnou chybu, takhle si to může uvědomit, ale nesmí být přerušováno stále. Drobné chyby by si měl vyučující poznamenávat na papír a sdělit je žákovi po dokončení ústního projevu. Ale hlavně, a to je mnohými učiteli velmi často opomíjeno, poznamenat si i silné stránky ústního i písemného projevu žáka a předat mu je. Žák sice potřebuje vědět, kde udělal chybu, ale také musí dostávat pozitivní zpětnou vazbu se zdůrazněním na to, co bylo provedeno dobře. Chci tím vším říct, že je důležité dávat studentovi kompletní zpětnou vazbu se silnými a slabými stránkami jeho práce, motivovat ho k dalšímu studiu a poskytnout tipy, jak se zlepšit.

Doufám, že shledáte tuto sérii článků zajímavou, možná dokonce užitečnou a ocením jakoukoliv zpětnou vazbu.
V příštím díle bych ráda probrala chyby, kterých se učitelé často dopoušti a v čem samotný učitel mnohdy brání i nadanému studentovi v dalším rozvoji.

Welcome!

25. february 2017 at 18:22 |  English articles
Hi guys!
After a long long time I decided to start my own blog. But why? Why am I writing in English?
I'm translating texts from English to Czech, but I haven't got much space to practising my writing skills in English and it's a BIG problem for me. I thought that I will write a diary or some texts just for me, but my motivation was too low and I had just two possibilities. The first one was about giving up, but it is NOT my style, so the second one come to the scene -> and here I am.
I'm not sure what I will write here, but I hope it will improve my writing skills (and probably motivate you to start improving your English, French or some other language?) and I'd love to entertain you.

Where to go next

Advertisement